Podlaha vs. prádelní koš – kdo zvítězí v odvěké bitvě?

V ideálním světě vypadá praní prádla jednoduše – dojdu ke koši na prádlo, prádlo strčím do pračky a spustím ji. V opravdovém světě to ale často probíhá jinak… Obejdu celý byt, posbírám prádlo z podlahy, židlí, gauče, z pod stolu…

Jak to nastražit, abyste se ideálnímu světu alespoň přiblížili?

Ano, já to taky znám. Každopádně se mi s povalujícím se oblečením podařilo celkem úspěšně zatočit. Co se mi osvědčilo?

Každý jeden koš

Pro začátek koupit každému členovi rodiny jeho vlastní koš na prádlo. Děti mají jednoduché skládací koše – každý v jiné barvě, my dospělí pak pěkné designové z impregnované bavlny. Každý z nás je tak zodpovědný za úklid svého prádla – a je na první pohled vidět, kdo to nedělá.

Překvapivě i mrňata celkem záhy pochopila, kam mají své špinavé prádlo uklidit (nebudu vám lhát, málokdy to udělají samy od sebe – ale jsou ještě malí).

Asi rok poté, co jsme tenhle systém začali používat, jsem přidala ještě jeden koš do koupelny. Jak na ručníky, tak pro případy, že se mi nějaký „had“ svleče v koupelně a po koupání ho rozhodně nenapadne odnést oblečení tam, kam patří.

Ve skříňce pod dřezem mám navíc plastový kbelíček na hadry do kuchyně.

Jak je to pak s praním?

Jestli před praním prádlo třídíte na 7 hromádek podle druhu, asi vám teď založím na infarkt – ale  – já to nedělám. 1 koš, 1 pračka.

Prádlo peru na nízké teploty (obvykle na 40), takže se nemusím bát, že se mi navzájem obarví, nebo že něco vyperu v příliš horké vodě. Při nakládání pračky jen zběžně zkontroluji, jestli mezi prádlem není něco bílého (takového prádla máme minimum, ale obvykle ho peru zvlášť), nebo něco choulostivého (svetry peru jen na 30).

Z pračky prádlo putuje do sušičky a pak do prádelního koše na složení a pověšení. Díky tomu, že peru najednou jen oblečení jednoho člena rodiny, stačí se postavit před tu správnou skříň a  ládovat to do ní 🙂

Metoda drsné matky 🙂

V opravdu mnoha domácnostech panuje zvláštní víra. Víra, která tvrdí, že pouze dospělé ženy, a zejména matky, jsou přírodou povolány k praní prádla. Že je to složitější než nukleární fyzika a naučit se to je pro běžného smrtelníka takřka nemožné…

Pravdou je, že řadě mužů nikdy nikdo nevysvětlil, jak se pere prádlo. Popravdě, i řada žen na to musela přijít sama.

Jestli je to tak i u vás doma, není nic jednoduššího, než tuhle práci spravedlivě rozdělit. I větší děti se o své prádlo dovedou postarat samy. Aneb – pokud vaše dítě zvládne ovládat dotykový telefon, nastavit pračku dokáže taky.

Takže svolejte rodinnou radu do koupelny, kuchyně či prádelny a seznamte je:

„Tohle je pračka. Tímhle čudlíkem se zapíná. Tímhle kolečkem/tlačítkem se nastavuje program. Pokud nevíte, co vybrat, zvolte 4 (dosaďte šetrný program na barevné na vaší pračce). Teplotu nechte na 40°. Tímhle tlačítkem se spouští.“

Přidejte krátkou instruktáž na téma prášek a aviváž (u nás doma střídáme univerzální prací prostředky s prostředky na barevné, oba z Eurony . Krom toho, že skvěle perou, se nemusím bát, že by napáchaly nějakou škodu při nevhodné volbě prostředku). Ukažte, kam se to sype, a v jakém množství.

Hotovo.

Nebojte – pochopí to 🙂 (můj muž se mě kdysi po podobné instruktáži optal – „A to je jako všechno?“)

Běžné praní prádla není raketová věda. Klidně si ušetřete práci a delegujte.

A pak mi prozraďte – jak se pere u vás doma? Napište mi do komentářů, nebo na Facebook!