Skládat nebo věšet?

Pouštíte-li se do úklidu s KonMari metodou, dříve nebo poději na vás vykoukne otázka takřka hamletovská. Být či nebýt? Kdepak. Skládat nebo věšet!

Skládání prádla mě nikdy nebavilo. Trička – vyžehlit, složit, srovnat do kupičky ve skříni. Džíny – vyrovnat rukou, složit, narovnat do další kupičky. Svetry – složit, třetí kupička… Šaty – vyžehlit, hurá – může se to aspoň pověsit na ramínko…

Že už leta nežehlím už o mě možná víte (díky sušičko a tekutá žehličko). Jak to ale mám se skládáním?

Leta letoucí jsem všechno svoje oblečení, kromě prádla, ponožek a kalhot, věšela na ramínka. Přišlo mi to pohodlnější, rychlejší, nevyžadovalo to žehlení, protože se prádlo tak nějak vyvěsilo samo, trička na sobě konečně neměla vyrýsované sklady a navíc mi to přišlo krásně přehledné.

Změnila můj přístup Marie Kondo? Nebo zůstalo u věšení?

KonMari a skládání prádla

Knížka Zázračný úklid mě skutečně přesvědčila k protřídění šatníku a ponechání si pouze toho, co  mi dělá radost (nebo se bez toho neobejdu). Jedné věci jsem ale stejně odolávala – skládání.

Sice jsem nakonec o kousek ustoupila, a nacpanou dětskou skříň se stovkou barevných plastových ramínek přeskládala do 2 barevných komod, ze kterých si děti mohou trička a kalhoty vybírat samy (ve skříni zůstaly viset jen šaty a objemné mikiny) – ale moje skříň zůstala ve znamení 50 ramínek a oblečení pověšeného podle druhu a barvy…

Žít s radostí – už skládám i já 🙂

Marie Kondo mě ale nakonec stejně přesvědčila. Potřebovala na to ale ještě jednu knihu – ilustrovanou Žít s radostí. Tuhle knížku jsem si naprosto zamilovala, a nakonec se rozhodla zkusit přeskládat i svoji skříň. Ne do komínků, jak v dětství, ale do malých „balíčků“, které stojí „on its own“. Jeden vedle druhého. Tahle metoda je přehledná, a zároveň se na měkkých balíčcích nedělají rýhy od skladů.

Protože vás nemůžu ochudit o roztomilou angličtinu Marie Kondo, určitě mrkněte na její „skládací“ video:

V jednom má Marie Kondo pravdu – jakmile si jednou skládání osvojíte, přestane vás obtěžovat (do slibovaného „zamilování si“ mi ještě kousek chybí, ale třeba časem dojdu i tam).

Moje skříň působí vzdušněji – věším totiž opravdu pouze kousky, kterým je na ramínku lépe, než v šuplíku.

Trička a kalhoty jsou poskládané přehledně, na první pohled vidím, který kousek je který (tohle v komíncích skutečně moc nefunguje).

Má tedy skládání jenom výhody?

V podstatě ano, i když pár výhrad k němu mám. Stávající šuplíky ve skříni mi totiž na oblečení nestačí. Není divu, pořizovala jsem je se záměrem ukládat do nich pouze prádlo a ponožky. Naštěstí používám skříň Pax z Ikea, a přidat šuplík je tak otázkou jednoho výletu do obchodního domu.

Také jsem zatím nepřešla na Mariinu metodu skládání ponožek a pořád dělám „koule“. Úhledné, pečlivě složené, ale koule. Mám malé děti, a představa, že mi krabici s pečlivě složenými ponožkami vytáhnou ze skříně a vysypou na jednu hromadu, mi nedělá úplně dobře.

Možná ke skládání ponožek podle KonMari časem dojdu, možná ne. Koneckonců – i Marie říká, že přístup k úklidu je proces, který nějakou dobu trvá…

Takže – skládat nebo věšet?

Musím říct, že Marie Kondo má, jako obvykle, pravdu. Složené prádlo působí lépe (alespoň, pokud máte jako většina smrtelníků skříň a ne šatnu o rozměrech běžného obýváku), zabírá méně místa a třeba pro malé děti přináší výhodu toho, že si mohou oblečení snadno vybrat sami.

Pokud se do něj pustíte, počítejte s tím, že vaše prádlo (nejen osobní, ale třeba i ložní a ručníky) možná párkrát změní destinaci pobytu, protože stávající úložné prostory možná novému stylu skládání nebudou vyhovovat. To je ok – prostě je to proces 🙂

A jak to máte vy? Věšíte, nebo skládáte? A uvažujete o změně?

Napište mi do komentářů nebo na Facebook!

Mějte se krásně!

Lucie